Hvězda z Brooklynu
část II.
Její matka, jako ostatně většina matek dospívajících děvčat, měla o dceru starost. Jednak ji znepokojovaly její časté návštěvy kina ale především se obávala vlivu, který na Barbaru film měl. Se znepokojením sledovala, jak okouzlující, zdánlivě skutečný svět stříbrného plátna začíná Barbaru odvádět od životní reality, a varovala ji před přílišným fantazírováním. Je nejvyšší čas myslet na to, jaké povolání si vybere, až skončí školu, naléhala také matka. Diana si představovala, že její dcera bude pracovat v kanceláři školy, stejně jako kdysi ona, a koupila jí psací stroj, aby se mohla začít připravovat na skutečnou "kariéru". V těchto letech se však nestalo nic, co by přimělo Barbaru se usadit a držet své emoce na uzdě. Přes svůj problematický vztah k nevlastnímu otci neměla Barbara vůbec radost, když se zhoršily vztahy v druhém manželství matky. Nepotěšil ji ani rozhod matky a Louise, ke kterému došlo v roce 1954, když bylo Barbaře dvanáct. Manželé nebyli nikdy rozvedeni (Louis zemřel v r. 1970) a v roce 1951se jim narodila dcera. Když se Diana rozhodla najít si práci, která by jí v této situaci pomohla, Barbara, nyní v domě bez Louise, s radostí pečovala o svoji nevlastní sestru Rosalindu a bavila ji svým zpěvem. Po letech, když byla Barbra již velkou hvězdou, radovala se z úspěchu Rosalindy, která se vydala na dráhu profesionální zpěvačky, a ty dvě se pak spolu s matkou staly přítelkyněmi.
V té době, přes všechny matčiny rady a varování, ovládla Barbařinu mysl jediná touha - stát se herečkou. Tuto myšlenku ještě velice posílila návštěva představení Deník Anny Frankové v Cort Theater na Broadwayi, na které se dostala jednoho sobotního odpoledne. Tehdy jí bylo čtrnáct. Pro romantickou dospívající dívku byla návštěva rivale sama o sobě úžasným zážitkem. Zvláště tato hra zapůsobila dojmem, který byl pro její ambice rozhodující. Barbara jasně viděla v příběhu světové klasiky paralelu ke svému vlastnímu životu a přikládala této své zkušenosti smysl a význam, který jen ona mohla odhalit. Pocity z tohoto zážitku Barbaru zcela ovládly, intuitivně je chápala jako příznivé znamení pro vlastní kariéru. Byla nyní rozhodnuta stát se herečkou, ať se děje cokoliv.
Její matku taková myšlenka děsila. Sama vyrostla v tradiční židovské rodině, kde místo ženy bylo u domácího krbu a její postavení určovala náboženská tradice. Diana si nebyla schopna představit jakoukoliv rodinu při provozování showbyznysu. Přitom se obávala, že právě taková činnost bude důsledkem častých návštěv její dcery v divadle. Kromě toho Dianu znepokojovalo také pomyšlení na Barbařinu bolest a zklamání v případě, že neuspěje. I když můžeme počítat s jistou shovívavostí, kterou matky ke svým dětem pociťují, sotva by mohla říci, že se u Barbary objevují přitažlivé rysy. Ve věku, kdy ještě není schopna svou osobností kompenzovat nedostatek klasické krásy, je Barbara odsouzena k neúspěchu, uvažovala její matka. Ale bylo jí čím dál víc jasné, že může zavrhnout své původní domněnky o tom, že dceřina chuť stát se herečkou je jen dětinské přání. Už pochopila, že Barbařin ztřeštěný nápad musí brát vážně. V té době bylo Barbaře patnáct, měla již své vlastní názory - a matka to věděla.
Útěchou se v té době Dianě staly Barbařiny úspěchy ve škole. Nebyla ani trochu nekňuba. Pilně pracovala, uvědoměle studovala a v lednu 1959, před svými sedmnáctinami, absolvovala školu Erasma Halla s výborným prospěchem. Tehdy se ovšem již dvakrát dostala do sporu se svou matkou. Poprvé to bylo v roce 1957, když Barbara chtěla 150 dolarů, které získala od svého dědečka, zaplatit zápisné do letní divadelní školy - Malden Bridže Summer Theater. Její matka to považovala za vyhozené peníze, ale po dlouhém a usilovném boji to nakonec vzdala. Měla snad pocit, že taková zkušenost na vlastní kůži může znamenat konec celé záležitosti s divadlem.
Ale kdepak. Barbara, celá ztřeštěná a omámená, vrhala se nezkrotnou silou a nadšením do všeho, od stěhování scény a zametání jeviště, přes malování, přinášení a odnášení nejrůznějších věcí, až k nesnesitelnému přehrávání v příležitostné roli, kterou se jí podařilo získat. Byla to zkušenost, která se nedala s ničím srovnat a vedla ji k rozhodnutí, že příští rok to zkusí znovu. Upřímně řečeno, když Diana poprvé viděla, jak Barbara dychtí jít do Malden Bridže, řekla jí, aby si těch 150 dolarů nechala, a místo toho jí dala na divadlo celých 300 dolarů. Původně chtěla, aby Barbara jela s ní a se svou nevlastní sestrou na rodinnou dovolenou, ale pak usoudila, že její dcera bude nejšťastnější, když bude dělat to, o čem touží, a ustoupila.
Aby získala peníze na druhý pobyt v Malden Bridge Summer Theater, začala Barbara pomáhat v Choyově čínské restauraci na Newkirk Avenue v blízkosti svého domova, nejprve jako číšnice, pak jako pokladní. Znala Choyovu rodinu. Začala jim pomáhat s hlídáním dětí, už když jí bylo dvanáct. Tehdy se mezi nimi vytvořily velice přátelské vztahy, zvláště s Muriel Choyovou, která byla pro ni něco jako druhá matka. Barbara ještě chodila na střední školu a často tehdy své intimní problémy, jak to ostatně u dívek v pubertě bývá, raději svěřila Muriel než své vlastní matce. Samotářskou Barbaru s Choyovými také sbližovalo to, že jistým způsobem s nimi sdílela status etnické menšiny. Oni sami na Barbaru rádi vzpomínali ještě dlouho poté, co zavřeli restauraci a přestěhovali se do luxusnější oblasti severně od Flatbush.
Choyovi, kteří si mohli zvenčí vytvořit subjektivnější úsudek, asi také více chápali, proč Barbara tak zoufale chce, aby její matka opustila domov v Brooklynu a najala si byt na Manhattanu. Ale pro její matku byly stejně důležité jistota, bezpečnost a normální život jako pro její dceru Barbaru kouzlo divadelního světa a práce na tom, aby se stala herečkou. Nekompromisně odmítala všechny dceřiny argumenty, až jí Barbara podrážděně řekla: "Ale mami, můžeš tam přece získat byt jen za 105 dolarů - proč si to nemůžeme dovolit?"
Mezitím jí její vedlejší zaměstnání uvaděčky v místním kině o víkendech přivedlo blíže k životu, po kterém toužila. Při dalším působení v Malden Bridge hrála s nadšením, ale značně amatérsky menší role flirtujících dívek v představení Picnic a The Desk Set. Když o šest měsíců později absolvovala školu s výborným prospěchem, rozhodla se přednést své ultimátum: Jestli se její rodina nepřestěhuje do Manhattanu, půjde tam bydlet ona sama.
Diana znala svou dceru dost dobře, aby věděla, že to myslí vážně. Uvědomovala si také, že tady už tvrdá ruka rodičů nepomůže protože Barbara je dost stará na to, aby si našla své místo ve světě. Po skončení školy začala pracovat jako spojovatelka v Manhattanu a ukládala každý vydělaný cent. Splnila přání své matky, aby získala vzdělání, a teď byla rozhodnuta udělat vše pro dosažení svého cíle - stát se herečkou. Diana si nakonec vyhradila pouze schválení Barbařiny případné spolubydlící.
