close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hvězda z Brooklynu, část IV.

28. září 2007 v 23:52 | Drusilla |  Hvězda z Brooklynu

Hvězda z Brooklynu

část IV.
Posluchači byli fascinováni a chtěli vědět víc o novém objevu. Soutěž vlastně nebyla klasickou soutěží. Barbara získala své angažmá a bezplatnou stravu a údajně oslavila svůj první velký úspěch procházkou naboso v Central Parku. Ať se jí to líbilo nebo ne, bezpochyby ukázala, že má na to být zpěvačkou - přesto až dodnes trvá na tom, že nejprve byla herečkou.
Zprávy o Barbařině fantastickém úspěchu na jevišti se rychle šířily. Na její vystoupení chodili lidé v celých zástupech. Byly to první náznaky toho, z čeho se během několika let vyvinul kult Barbry Streisand. Barbara zůstala v Lionu druhý a třetí týden a zároveň pracovala s Barry Dennenem na dalším vystoupení, od kterého oba očekávali další profesionální postup. Stanovila si tvrdý režim, aby se vypracovala tak, jak si představoval Dennen. Pracoval s ní - vedl ji, radil, povzbuzoval, ukazoval správný směr. Během vystupování v Lionu její sebedůvěra před publikem vzrostla. Její popularita se zásluho nadšeného obecenstva šířila a brzy jí přinesla pozvání do konkurzu v blízkém nočním klubu Bon Soir. Tento noční klub, elegantnější, ale přitom mnohem konvenčnější než The Lion, znamenal postup v její kariéře, i když po svém úspěšném přijetí měla vystupovat jen v "zahřívacím kole" před hvězdou večera Phyllis Deller. Barbara měla z dvoutýdenního angažmá radost ještě z jednoho důvodu - 108 dolarů týdně bylo více než dvojnásobek toho, co vydělávala v Lionu. A tak si děvče z Pulaski Street začalo myslet, že se snad konečně začínají plnit jeho sny. Dvoutýdenní angažmá jí prodloužili na jedenáct týdnů a dostala i vyšší plat. Důležité bylo také to, že si začala budovat své postavení s novým jménem. Angelina Scaragella upadla v zapomnění a Barbara začala používat své trochu upravené vlastní jméno. Zdálo se jí, že bude znít lépe, když z něj vypustí Joan a z Barbary odstraní "a". Myslela si, že jako Barbra Streisand by snad mohla zakotvit trochu stabilněji v showbyznysu a na své dráze k hereckému povolání, po kterém stále toužila.
Úspěch v Bon Soir ji brzy přivedl k angažmá u The Blue Angel. Byla se tam předvést ještě před zahájením (a ukončením) Harry Stoonese. The Blue Angel byl odrazovým můstkem pro řadu předních hvězd, z nichž nejslavnější snad byl Harry Belafonte. Mohl by stejně posloužit i Barbaře? Ale zpočátku to nebylo důležité. The Blue Angel byl nelepším klubem svého druhu a obvykle v něm vystupovaly zavedené hvězdy. Pro tamější vedení bylo Barbřino angažmá něco jako sázka do loterie, a ačkoliv již měla určité postavení, stále ji bedlivě sledovali. Jako zpěvačka byla nekonvenční. Bylo pravděpodobné, že bude nekonvenční a málo disciplinovaná i v celém svém výstupu. Barbřino vystupování v The Blue Angel mělo každopádně významný dopad na křivku její profesionální dráhy. Zaznamenala výrazný vzestup už v době účinkování. Dobyla newyorské noční kluby, pak následovala klíčová role v Mohu ti to opatřit ve velkém (I Can Get if for You Wholesale) a konečně psali na její broadwayský debut tohoto představení kritici recenze.
Když se Barbra objevila u zkoušky na Ve velkém, ani největší optimista na světě by nevsadil na její úspěch. Den předtím zpívala v The Blue Angel až do dvou v noci a pak se ještě zúčastnila vyčerpávající večeře příležitosti Dne díkuvzdání, která trvala do 4.30, přestože měla zkoušku už v 10 hodin. Zdálo se, že nebude schopna zahrát ani část své role. Ale šéf pro výběr účinkujících Arthur Laurents měl schopnost vidět víc, než bylo patrné na první pohled. Jedinou možnou rolí pro Barbru Streisand byla úloha Miss Marmelstein, padesátileté staropanenské sekretářky, která byla přesvědčena, že nemůže nikdy počítat se zájmem opačného pohlaví. Byla odsouzena snášet pokořující oslovení - slečna Marmelstein. Laurents, který se později proslavil úspěšnými divadelními muzikály jako West Side Story a Gypsy, byl tak uchvácen Barbřiným nezvyklým půvabem a tak na něj zapůsobil její mimořádný pěvecký talent, že se rozhodl ji přijmout. Co se Barbry týká, ta se před porotou řídila svým instinktem předvést se tak, aby bylo jasné, že je mezi ostatními něčím výjimečným. Oblékla si velký kožich, který měla na sobě i během předvádění, a přinesla s sebou obrovskou hromadu not. Ty položila hlučně nahoru na piano. Když odcházela, rozsypala je po jevišti. Byl to primitivní nápad, při ni typický, který ji měl odlišit od ostatních. Mnohem později Barbra tvrdila, že si ten starý kabát neoblíkla z vypočítavosti. "Byl to můj starý kabát, oblíbený starý kabát, a hodil se pro mou roli, proto jsem si ho oblékla," vysvětlovala. Ale na Laurentse to hrát nemusela. Stačilo mu, když začala zpívat. Později o tom řekl: "Byl jsem rozhodnut to děvče dostat do své show. Nejenže byla skvělá zpěvačka, ale bylo na ní i něco neobvyklého. Myslel jsem, že bych mohl využít jejího zvláštního vzhledu."
Laurents to viděl tak jednoznačně, že byl schopen přesvědčit každého, včetně autorů Ve velkém a producenta Davida Merricka, že mít Barbru v show je důležitější než zachovat roli přesně v původní podobě. "V roli staré panny bude vypadat přirozeně a obecenstvo nebude mít představu o jejím věku," řekl. Tak Barbra získala roli Yetty Tessye Marmelsten, a i když to byla úloha trochu nezvyklá, znamenala důležitý mezník v její kariéře.
Show samotná žádný zvláštní úspěch neměla. Po zkušebních představením ve Philadelphii a Bostonu měla premiéru 22. března 1962 v Shubert Theater na Broadwayi a v témže roce skončila. Ale ta doba byla dost dlouhá na to, aby Barbra vzbudila ohromný zájem. Celá show se setkala s nejrůznějšími ohlasy, ale sotva by se našel kritik, který by Barbru neoznačil za největší nový talent.
Pro Barbru byla premiéra nádherným zážitkem. Napřed se sice nezdálo, že její výstup Miss Marmelstein bude mít dlouhý život. Napsal ho Jerome Weidman na slova kabaretního autora Herolda Rome, jehož pozdější doménou byly velkolepé revue. Ale Barbra ve své působivé kreaci, kterou se snažila spodobnit nedostatek zkušeností nehezké staré panny s opačným pohlavím, dokázala, že to bude číslo, které si obecenstvo zapamatuje. Role Yetty Tessye Marmelstein s nemotornou chůzí, nohama do X a vyvrácenými kotníky, marně toužící po lásce, ukázala její přirozený komický talent. Mezi nejčerstvějšími ohlasy byla i recenze Whitney Bolton v Morning Telegraph, kde prohlásila, že ve svých devatenácti letech byla Barbra schopná dosáhnout takové úrovně profesionálky, jako by jí bylo dvakrát tolik. "Slečna Sterisand, ať zpívá nebo mluví, pobíhá nebo se loudá, křičí nebo šeptá, je v Mohu ti to opatřit ve velkém výraznou a skvělou osobností," doplnila.
Představení byla spojena s dalšími dvěma událostmi, ne sice významnými pro kariéru Barbry Streisand, ale přesto zajímavými: jednou z osobního života, druhou zábavnou - spojenou s její profesí. Spolu s Barbru prožíval svůj debut v Mohu ti to opatřit ve velkém mladý člen sboru ze show Irma La Douce Elliot Gould. Hrál hlavní roli Harryho Bogena, kariéristy v módním závodě, který bez skrupulí a s nedostatkem jakýchkoliv morálních zásad využívá ostatní ve svůj prospěch. S Barbrou se setkal poprvé na jedné ze čtyř jejích zkoušek na Miss Marmelstein. Nepatrný náznak stačil, aby z jejich setkání vznikl blízký vztah.
Dala si právě zavést telefon do bytu, který měla nad rybí restaurací blízko studia, v němž nahrála pro televizní program PM East. Po zkoušce začala všem rozdávat útržky papíru se svým novým telefonním číslem a s vyzváním, aby jí zavolali. Nějak se stalo, že Elliott papír nedostal, ale podařilo se mu zachytit útržek, který někdo odhodil. Toho večera se na Barbřino vyzvání ohlásila jen jedna osoba. Když zvedla telefon, ozval se Elliott: "Chtěla jsi, aby ti někdo zavolal, tak volám." Pak řekl, že byla u zkoušky báječná. Než zavěsil, představil se: "Tady Elliott Gould."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama