close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Yentl bez Oskara

23. září 2007 v 1:22 | Drusilla |  Napsáno
Yentl bez Oskara
Příznivci Barbry Streisand se octli na pokraji šílenství, když její film Yentl nezískal v roce 1983 Oskara. Mnoho filmových fanoušků považovalo takovou ignoraci přinejmenším za typický příklad hollywoodské nespravedlnosti. V nejhorším případě pak za ostudnou ukázku cynismu v systému hodnocení. Pod maskou objektivity a vznešených ideálů se totiž v tomto systému často skrývá nespravedlnost, předsudky nebo sledování vlastních zájmů a nezabrání tomu ani soustředěná pozornost sdělovacích prostředků celého světa.
Problém má dvě stránky. Jednak neexistuje jednotné měřítko, podle kterého je možné posoudit herecký výkon, a hodnocení se tedy skládá z řady jednotlivých subjektivních názorů. Kromě toho je s vyhlášením držitelů Oskara - i s jeho nominacemi - spojeno tak obrovské množství peněz a profesionální slávy, že se tento systém jen stěží může ubránit aroganci, nátlakům, vypočítavým machinacím a zákulisním jednáním. V takové situaci bylo možná příliš opovážlivé počítat s nejvyšším oceněním pro film, který se zcela vymykal běžné produkci a zároveň byl tak výrazným dílem Barbry Streisand. Celá nespravedlnost vynikla ještě víc, když film získal řadu nominací v méně významných kategoriích, například za nejlepší vedlejší ženskou roli Amy Irving. Situaci částečně zachránilo právem zasloužené ocenění hudby Michela Legranda a Marilyn Bergman. Ale na Barbru, která se rozhodla přenést Yentl na stříbrné plátno, a hlavně jako první žena v historii filmu se stala zároveň režisérkou, scenáristkou, producentkou, ba dokonce i představitelkou titulní role svého filmu, se nedostalo. Ani ocenění za vyčerpávající úsilí a výkon. Je ovšem třeba podotknout, že mimořádně talentovaná Barbra, kterou i mnozí její kritici považují za největší umělkyni zábavního průmyslu na světě, si v žádném případě nezasloužila obdiv tím, že by byla sympatická a příjemná. Obdiv a ocenění si získává především díky svému komediálnímu nadání a zásluhou svých všestranných pěveckých a hereckých kvalit.
Posedlost uměleckou tvorbou, která patří k jejím charakteristickým vlastnostem, někdy doslova likviduje její profesionální kolegy, ale na druhé straně je také rysem, za který draze platí v osobním životě. Údobí od roku 1968, kdy ve svých 26 letech četla knihu Yentl, židovský student, až po dokončení filmu, ve kterém i hrála, se stalo doslova válečným tažením. Uskutečnění své představy věnovala veškeré své úsilí. Nejprve v roce 1972 zakoupila výhradní práva na román, pak se snažila získat finanční podporu, kde se jen dalo. Jedno studio za druhým jí zavíralo dveře před nosem. Odrazoval je přímočarý, poněkud nezvyklý děj románu o mladé židovské dívce z počátku 20. století, která toužila studovat učené knihy, což jí bylo odpíráno stejně jako v té době všem ženám její víry. Barbru, hrdou na svůj Židovský původ a možná stále ještě strádající předčasnou smrtí svého otce, příběh o této dívce fascinoval. Pro hrdinku knihy bylo studium potěšením, a proto po smrti otce neměla jinou možnost, než se převléknout za mladého muže a v tomto převleku, řečeno slovy písně filmu, usilovat o "všechny zázračné možnosti", které svět nabízí. Ale všechna filmová studia považovala práci s tvrdohlavou a téměř nezvládnutelnou Barbrou, vyžadující navíc maximální kontrolu nad filmem, za příliš riskantní. V polovině sedmdesátých let se pak producenti kolem Broadwaye začali stavět k riskantnímu projektu Barbry Streisand o poznání příznivěji - její naděje sice nepodporovali, ale ani je nezatracovali. Až asi o pět let později - v roce 1979 - pak konečně studio Orion Pictures oznámilo, že film natočí, a uvolnilo pro něj 12-15 milionů dolarů. Ovšem brzy své rozhodnutí vzalo zpět. Důvodem bylo pozdější zvýšení rozpočtu na 17 milionů a zároveň vtírající se pochybnosti, zda je Barbra schopná zvládnout všechno, co si předsevzala, totiž zajišťovat výrobu i režii filmu.
V té době, počátkem roku 1981, již na výrobě filmu neúnavně pracovala. Zajišťovala realizaci, studovala klíčové momenty scénáře, vybírala hudbu a místo pro natáčení exteriérů. V polovině roku 1980, ještě před tím, než Orion přišel s nešťastným rozhodnutím zrušit smlouvu, se Barbře podařilo pro svůj projekt získat skladatele Michela Legranda a textaře Marilyn a Alana Bergmanovy. Když Orion odstoupil od dohody, hudba i text byly téměř hotovy a prostředky vyčerpány. Vyhlídky na to, že by Yentl vůbec někdy spatřila světlo světa, byly mizivé, pokud lze vůbec o nějakých mluvit. Hollywood tehdy prožíval recesi, zisky klesaly a pokladna se vyprazdňovala. Význam měly pouze tutovky. Bylo málo pravděpodobné, že podivný příběh, ve kterém se Barbra měla převléknout za mladého muže, dokonce projít i jistou formou manželství, a to necelých osmnáct měsíců před svými čtyřicátými narozeninami, bude brán vážně. Ale Barbra byla pevně rozhodnuta svůj film prosadit. Říkalo se, že o smlouvu na film měly zájem společnosti Paramount a Warner Brothers, ale k dohodě nikdy nedošlo. Barbra Streisandová nebyla ochotná vzdát se tvůrčí kontroly, což bylo podmínkou dohody s Paramountem. Od zrušení smlouvy ze strany Orionu uplynulo několik dalších měsíců a pořád se nezdálo, že by ambice Barbry mohly mít naději na úspěch. Pak United Artists, studio, které kupodivu se Streisandovou na žádném filmu dosud nepracovalo, těžce polklo, zhluboka se nadechlo a rozhodlo se k činu. Stanovilo si přitom pevný rozpočet ve výši 14.5 milionů dolarů. Toto studio už delší dobu toužilo realizovat film s Barbrou Streisand. Šéfové United Artists možná poklínali svoji neschopnost odvést Barbru od její posedlosti, ale nakonec ji vzali se vším všudy - včetně Yentl.
Smlouva Barbry Streisand a United Artists, které se brzy spojilo s MGM, byla oficiálně oznámena v pondělí 22. června 1981. Barbra byla u vytržení. Po celých třináct let, od té doby, kdy vtrhla do Hollywoodu jako vichřice se svým prvním filmem Funny Girl, žila s myšlenkou na film o Yentl. Tomuto záměru byl podřízen její profesionální i soukromý život. Již dříve se svému plánu věnovala s ohromným úsilím, a teď, aby zajistila hladký průběh dohody, byla ochotna přistoupit na jakékoli podmínky, které jí studio uložilo. V United Artists samozřejmě sledovali své vlastní zájmy a spoléhali na zanícení Barbry Streisand pro věc. Nutili ji k ústupkům a vyžadovali záruky, protože věděli, co pro ni tento podnik znamená. Vložila již do projektu 500.000 dolarů ze svých vlastních peněz a nyní byla nucena poskytnout také záruky ohledně rozpočtu a plánu prací. Za nedodržení hrozilo penále a navíc ztráta tvůrčí kontroly nad filmem, na které stále trvala.
Kromě toho také přistoupila na finanční podmínky, naprosto nepřiměřené enormním pracovní a tvůrčí zodpovědnosti, kterou výrobě filmu věnovala. Souhlasila například s tím, že nedostane zaplacenou práci, kterou provedla zajistila na scénáři, a měla dostat jen symbolickou odměnu za režii. Ale pro Barbru tento projekt znamenal vše. Uskutečnění její představy bylo na dosah, když veřejně prohlásila: "Nezajímá mě nic kromě dokončení tohoto filmu."
Objevily se však další komplikace, když změny ve vedení studia a soupeření v podnikové hierarchii United Artists zavinily zpoždění začátku natáčení, původně plánovaného na září 1981. Až v dalším roce dostala Barbra zelenou pro práci na obsazení filmových rolí, dokončení rozpracovaného scénáře a vypilování detailů jednotlivých částí senzitivního příběhu, které byly nezbytné pro vizuální autenticitu filmu. Nebylo pro ni ničím neobvyklým pracovat devatenáct až dvacet hodin denně. Její záběr byl strhující, pracovní tempo a stres mnohdy nesnesitelné.
Důležitou, ale velice obtížnou záležitostí bylo obsadit jednotlivé role. Postoj hereckých osobností 90. let Richarda Gere a Michaela Douglase odmítajících klíčovou roli přitažlivého spolužáka Avigdora, do kterého se Yentl zamiluje, ji musel deprimovat. V jejím výběru nakonec hvězdy filmového světa chyběly: Avigdora hrál divadelní herec Mandy Patinkin, známý z broadwayského představení Evita. Ve filmu Ragtime vystoupil v úloze židovského přistěhovalce Tateha a sledovat jeho výkon bylo čistým potěšením, jak podotkl časopis The Movie.
Pro úlohu Hadas, Avigdorovy okouzlující a bezelstné snoubenky, si Barbra nejprve vybrala Carol Kane, která v roce 1975 hrála hlavní roli v příběhu židovských přistěhovalců Hester Street. Ale pak svoji původní myšlenku zavrhla, protože její pozornost zaujala mladší herečka - Amy Irving. Ta zpočátku neměla o práci zvláštní zájem a pro nabízenou úlohu se rozhodla až poté, co i Barbra detailně seznámila s hloubkou její úlohy a pomohla pochopit křehkost a citlivost filmu. Amy Irving později prohlásila, že ji zaujetí Barbry Streisand pro film ohromně uchvátilo a ovlivnilo i její rozhodnutí přijmout nabízenou roli.
Na základě svých průzkumných cest celou východní Evropou zvolila pro natáčení exteriérů bývalé Československo, kde našla místo, které nejvíce připomínalo krajinu starého Polska z období děje filmu. Vytvoření scénáře, který byl v průběhu deseti let osmkrát přepracován a do něhož bylo zařazeno devět působivých, vysoce emotivních melodií, zhudebněných představami textařů Marilyn a Alana Bergmanových (ti vlastně první nasadili Barbře do hlavy myšlenku vytvořit film s hudbou, zatímco ona původně zamýšlela vytvořit čistě dramatické dílo), ohrozila zpočátku stávka vyvolaná Sdružením amerických spisovatelů. Barbra se tedy obrátila na zkušeného a spolehlivého britského autora a scénáristu Jacka Rosenthala s žádostí, aby napsal takový scénář, který by podchytil skutečné jádro příběhu, vtahoval se k jeho nejjemnějším detailům a zároveň odpovídal jejím vlastním představám.
Jack snad nejvíce proslavený svou vítěznou hrou roku 1976 Bar Mitzvah Boy, se stal jejím posledním a nejdůležitějším spolupracovníkem na scénáři Yentl. Osm měsíců pracoval střídavě v londýnském hotelu Barbry Streisand a ve svém londýnském bytě, až spolu s Barbrou scénář dokončil.
Barbra zpočátku neuvažovala o tom, že by ve filmu hrála: chtěla se soustředit na režii a kromě toho soudila, že daná role je vhodnější pro mladší představitelku. Nakonec však z komerčních důvodů roli přijala. Obsazování hlavních rolí bylo hotovo, když úlohu otce přijal Nehemiah Persoff. Pro svou roli byl vybrán jako náhrada za původně požadovaného Morrise Carnovského, který neočekávaně zemřel na infarkt. Ale jak nádherně procítěný výkon ve své roli Persoff předvedl.
Produkční práce na Yentl skončily v říjnu 1982 a Barbra téměř celý další rok trávila střídavě v Americe a v Británii tříděním detailů. Světová premiéra filmu se konala v hollywoodském Cinerama Dome v listopadu 1983 a vyvolala takový zájem, že bylo nutné zajistit další promítání, které pak současně probíhalo v New Yorku. Ve stejném měsíci byl film na základě předchozí dohody promítán ve vybraných místnostech Spojených států a do běžné projekce se dostal před Vánocemi. V Evropě byl film poctěn uvedením na královské premiéře v Londýně na jaře 1984.
Po více než patnácti dlouhých, únavných letech - zcela jistě jednom z nejdelších období tvůrčí práce v dějinách filmu - byla pouť Barbry Streisand u konce. Navštívila řadu zemí, podnikla vyčerpávající cesty za propagaci filmu. Byla schopná prožívat hlubokou a trvalou radost z nadšeného přijetí Yentl mnoha kritiky. Ještě více ji těšily tisíce diváků z celého světa, hlavně však z Británie, kteří se konečně po čtyřech dlouhých letech dočkali dalšího filmu Barbry Streisand.
Co se týkalo komerční stránky věci, je možné, vzhledem k tomu, že se jednalo o film vybočující z řady zaručeně "úspěšných" témat, hovořit o úspěchu. V daném roce se dostal na třetí místo mezi tzv. "trháky", jako Něžnosti a Náhlý zásah. Za čtyři roky příjem z filmu Yentl převýšil zhruba čtyřikrát původní náklady a film se dočkal řady ocenění. I když se Akademie filmových umění a věd rozhodla ignorovat tvůrčí úsilí a inspirující výkon jediné ženy v každoročním udělování filmových Oskarů, Barbru těšily nezanedbatelné filmové ceny útěchy. Film byl nominován v šesti kategoriích na hollywoodský Zlatý glóbus a získal ocenění ve dvou z nich, jedno za nejlepší filmovou hudbu, další za nejlepší režii. Album hudby k filmu se stalo držitelem trojnásobné platinové desky.
Oficiální reakce Barbry na neúspěch v boji o Oskara byla překvapivě smířlivá. Prohlásila, že to tak dopadlo zřejmě proto, že se porotě film prostě nelíbil. Co ji však zraňovalo víc, byla reakce autora knihy, která byla literární předlohou filmu. Isaac Bashevis Singer, současně také autor první verze filmového scénáře, nebyl příliš spokojen s tím, jak Barbra ztvárnila jeho původně krátkou povídku, kterou údajně napsal za půl dne. Přesto ho Barbra pozvala na newyorskou premiéru, které se bez omluvy nezúčastnil. Singer nebral v úvahu potřebný rozměr a představivost vyžadující si transformace jeho útlé dvacetistránkové povídky na film běžné délky a stěžoval si na to, že Barbra zkreslila a změnila jeho základní téma. Také rozhořčeně poukazoval na údajně přehnané výdaje na Yentl. Mnozí však soudili, že příčinou Singerovy nepřiměřené reakce je to, že silně podcenil hodnotu příběhu při prodeji autorských práv. Výsledkem toho bylo, že Barbra získala práva velmi levně ve srovnání s obrovskými náklady na zfilmování.
I když na veřejnosti reagovala Barbra umírněně a zdrženlivě, přece jen pociťovala hořkost a zklamání, když Yentl nezískal Oskara. Měla pocit, že by si cenu zasloužila. Zraňovalo ji, že to, co ona i mnozí další považovali za její největší dílo, bylo bezostyšně ignorováno. Přestože se Akademi filmových umění a věd, ať již z jakéhokoli důvodu, rozhodla neuznat mimořádný a jedinečný talent Barbry Streisand, ona sama touto šarádou na vysoké úrovni získala. Prestiž filmového Oskara v očích mnoha lidí klesla, ale popularita a prestiž Barbry Streisand stoupla. Pro ni samotnou, jak později řekla, byl skutečnou odměnou samotný proces tvorby filmu Yentl a také to, že měla možnost přenést svůj sen do skutečnosti. Dosáhla nové vážnosti a profesionálního ocenění ve světě, který pro ni znamenal tak mnoho, ve světě, kterému chtěla ukázat svůj talent. Byl to svět filmu, který už před čtyřiceti lety zachvátil celou mysl a stravoval nitro tehdejší vytáhlé brooklynské školačky.
zdroj: životopis BS, P. Carrick; OLMAG
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama