close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2007

Galerie IV.

30. října 2007 v 18:20 Fotogalerie
A tady máme tu naši krásku "za kamerou" =o)
(Babs bude vždycky nádherná - ať už za kamerou nebo před ní...Prostě..Babs4ever)

No není nádherná?

Galerie III.

26. října 2007 v 20:29 | Drusilla |  Fotogalerie
Barbra a Barry

Galerie II.

21. října 2007 v 13:10 | Drusilla |  Fotogalerie
Magazín Vogue

Výjimečná žena, část I.

11. října 2007 v 0:06 | Drusilla |  Napsáno
VÝJIMEČNÁ ŽENA
část I.
V polovině sedmdesátých let byla již Barbra Streisand osobností velmi dobře známou. Zavedla se jako jedna z nejpřitažlivějších hereček stříbrného plátna a dosáhla obrovského úspěchu jako kabaretní umělkyně a zpěvačka. Její doménou byl speciální typ komedie a k údivu mnoha svých kritiků se osvědčila i jako působivá "vážná" herečka. Její fenomenální hlas s rozsahem přes dvě oktávy v kombinaci se zvláštním zjevem ji činil výjimečnou a pro mnohé byla nejpřitažlivější populární zpěvačkou současnosti.
Přes to všechno byla naprosto nepochopena jako člověk. Získala pověst obávané nymfomanky, navíc se hovořilo o jejím zvláštním druhu feminismu. Někteří tvrdili, že s ní není možné pracovat, že je egocentrická a až posedlá megalománií. Ti, kteří tato obvinění zcela vyvraceli, jen přispívali k rozporuplným tvrzením a záhadám kolem její skutečné osobnosti. Jisté bylo, že Barbra je nesmírně komplikovanou bytostí a dualita její osobnosti se vzpírá prosté analýze. Často se ocitala v nevýhodě, když sdělovací prostředky manipulovaly s informacemi o ní a neumožnily čtenářům dovědět se, jaká skutečně Barbra je. Lze říci, že především je naprosto oddaná svým představám a cílům, i když občas překvapivě zranitelná a podléhající manipulaci. Dovede být plná síly a zároveň je neuvěřitelně citlivá. Umí být smělá i nejistá. V jedné situaci projeví svou suverenitu, v jiné je nervózně dětinská. Čistota a technika jejího hlasu nemají sobě rovné. V průběhu jediné písně se do těla vlévají proudy vzrušujících emocí a vzápětí je opouštějí, v další dovede být bulvární, hlasově nešikovná nebo fádní.
Je druhem umělkyně, u které se vyskytují umírněné projevy nebo extrémy. Stěží mezi nimi naleznete střední cestu. Její zpěv můžete buď milovat nebo nenávidět. Barbřini fanoušci cestují tisíce kilometrů, aby viděli její poslední film. Jiné není možné vytáhnout z domu, aby se na ni šli alespoň jednou podívat. Bývá označována jako všední, a dokonce ošklivá, pro jiné však má přitažlivost a smyslnost, která bohatě nahrazuje běžný druh krásy. Překvapivě málo je známo o skutečné Barbře Streisand. Navzdory všem interview, studiovým drbům, zprávám pro tisk a komentářům přátel, které tvrdily, že znají její charakter a osobnost, Barbra bývala občas popuzena tím, jak zaujatě a nechápavě se na ni dívají. Veřejnosti pak nezbylo nic jiného, než vytvářet si vlastní představu ze směsice nejrozporuplnějších názorů a informací.
Není samozřejmě jednoduché vybrat si z toho tu pravou Barbru Streisand. Je tak proměnlivá, že dojem, který na vás zapůsobí jednou, nemusí být stejný i podruhé. Abychom se dostali k tomu, co jeden článek kdysi označoval jako "senzační super pravdu" o Barbře, nezbývá než vrátit se až do doby jejího narození.
Narodila se 24. dubna ve znamení Býka. Měla by tedy být osobou šetrnou, s metodickým přístupem k věci, milující krásu, dobré jídlo a přepych. Další rys snad není Barbře vlastní, ale údajně se Býci neradi vzdávají toho, co jednou získali, a jsou jen zřídka extravagantní. Jejich astrologické znamení o nich také říká, že jsou srdeční a citliví, ale také se sklonem k panovačnosti a samolibosti. Jen málo z toho pro Barbru neplatí. Je také "páteční" dítě a takové děti jsou údajně "štědré a milující" - tento přívlastek by jí snad ani dnes neodepřel její bývalý manžel Elliott Gould. Ve skutečnosti je Barbra Streisand menší, než si obvykle mnoho lidí představuje, měří asi 163 cm a udržela si hezkou postavu. O ní obvykle sdělovací prostředky nemluvily a ignorovaly ji, protože se soustředily na některé její kontroverznější rysy. Má výrazné, mimořádně elegantní ruce a nádhernou šíji. Její pohyby a pružná chůze svědčí o dobré fyzické kondici. Nikdy příliš nevyznávala "kult těla", přesto však se může chlubit hezkou postavou, ke které patří dlouhé štíhlé nohy a plná ňadra a, jak se kdysi vyjádřil její milenec Jon Peters, "rozkošná prdýlka". Podotkl také, že ho kdysi překvapilo, jak je její tělo malé a útlé.
Neoplývá klasickou krásou, ale její dokonalé rysy přesto dávají dohromady výjimečně přitažlivou tvář, orámovanou slušivým účesem. Má dokonalou pleť, velké a výrazné oči, široká, plná ústa, obličej působí příjemně a harmonicky. Její pohled, jak o tom svědčí řada filmových záběrů, umí být pronikavý a fascinující. Z každého kousku její bytosti vyvěrá cit a silná osobnost. Jako malá milovala kávovou zmrzlinu a ani pozdější doba ji neproměnila v labužníka. Během let sice rozšířila řadu svých oblíbených jídel, ale pořád říká, že k jejím nejoblíbenějším patří zmrzlina, rýžový pudink, pražená kukuřice a kola. Má přirozenou chuť k jídlu a někdy sklon pár kilo přibrat. Její nejbližší tvrdí, že vypadá mnohem lépe, když je zase ztratí. Během své návštěvy v Británii navštívila dvakrát exkluzivní středisko Champneys Health Resort v Hertfordshire. Jednou ovšem musela odtud předčasně odjet, protože se informace o místě jejího pobytu dostaly k uším novinářů, kteří hned začali slídit kolem. Přesto některé zprávy zasvěcených říkají, že byla vzorným hostem.
Je třeba přiznat, že Barbra není rozená intelektuálka, ale nesetkáte se u ní ani v nejmenším s vlivy drsného prostředí Brooklynu. Je inteligentní a řídí se také svými dobrými instinkty. Neskrývá svůj původ, a přestože její projev je vždy upřímný a otevřený, v průběhu let značně vybrousila své společenské chování. V polovině šedesátých let vypukla mezi mladými Američankami posedlost napodobovat její vzhled. Článek přetištěný z časopisu Life tehdy referoval: "Kadeřníci byli obléháni zákaznicemi, které žádaly hřívu á la Streisand, ženské časopisy dávaly dohromady módní styl Barbry Streisand (ošoupaný) a její make-up (á la Kleopatra)." Od té doby už sice uplynula řada let a její přístup se mezitím změnil, ale ani dnes ve svých pětašedesáti letech není otrokyní módy. Obléká se prostě a především tak, jak jí to vyhovuje. I když na slavnostních příležitostech dokáže vzbuzovat pozornost svými nádhernými róbami.
Osobou, která pravděpodobně nejlépe znala Barbru v době, kdy se snažila proniknout do showbyznysu, je jistě Elliott Gould. "Ona byla ta nejnevinnější bytost, kterou jsem kdy viděl," říká Elliott při vzpomínce na ty doby. "Ale byla tak zvláštní, že jsem se o ni bál." Barbřina cesta do Kalifornie na televizní show znamenala jejich první odloučení. Plakala každý den, kdy nebyli spolu a když se zase shledali, rozhodli se uzavřít sňatek. Barbřin závratný úspěch dramaticky změnil jejich životní styl a ona se přestěhovala v jednom horečném zátahu z ošumělého bytu u dráhy do luxusní půdní nástavby jednadvacetipatrového domu nad Manhattanem. Ačkoliv žila pro realitu, často se nechávala strhnout romantickými nápady. Když se poprvé setkala s Elliottem během zkoušení Ve velkém, přísahali si, že o svých narozeninách budou vždycky spolu. K prvnímu výročí jejich svatby jí Elliott věnoval bílé mramorové vajíčko, které pak nosila u sebe. Později přiměla autorku Isobel Lennartovou napsat o tom scénu do Funny Girl. Barbra je skutečně svou vlastní osobností, svobodným člověkem. S postupem své kariéry si vypracovala vyhraněný smysl pro vlastní dohody. I když pracovala na něčem, co bylo pro ni důležité citově - jako například Yentl - její vůle dokázala bezděčně zvládnout finanční komplikace. Její trochu unavený vzhled má často na svědomí profesionální vášeň pro dokonalost. Málokdy je úplně spokojená s natáčením a často vyžaduje, aby se scéna dělala znovu a znovu, i když režisér prohlašuje, že to naprosto není nutné. Když si něco usmyslí, má sinou vůli Býka. Vzhledem ke svému silnému zaujetí pro vše, co dělá, vytváří si jednoznačný názor a tvrdě bojuje za uskutečnění všeho, co považuje za správné. Je praktická, otevřená a přímočará až do extrému a neváhá prosazovat své názory s vášní a přesvědčením. Někdy se tak dostává až za přípustné meze a k nepříjemnostem v osobních vztazích. Tím je také možné vysvětlit některé rozpory její osobnosti, protože její soukromý život se jí samotné zdál ubohý, nejistý a bezútěšný. Občas se dokonce vyhýbala společnosti, takové byly její antipatie vůči vnějším vlivům. Je také přesvědčena, že její soukromý život je pouze její záležitostí, a nikdy se nesmířila s neustálým tlakem sdělovacích prostředků. Zdráhá se vzít na vědomí, že jako jedna z největších světových umělkyň showbyznysu má určité závazky k veřejnosti nebo i k tisku. To se samozřejmě netýká jejího pracovního zaujetí a energie, kterou věnuje veškerým svým vystoupením. Vždycky užasne při zjištění, že se lidé o ni zajímají z jiných důvodů, než jen pro její umělecké vystupování, a rezolutně odmítá jakékoliv vměšování do svého soukromého života. Nejtvrdší kritiku svého zpěvu nebo hereckého výkonu však přijímá s šarmem a elegancí. Je těžké najít větší individualitu. Řídí se svým vlastním úsudkem, aniž by se ohlížela na mínění okolí nebo na důsledek. Nesnaží se být za každou cenu zajímavá, udělat dojem nebo získat pozornost. V těchto směrech je stále mimořádně netaktní. Nepřizpůsobuje se také životnímu stylu, o kterém společnost soudí, že je přiměřený pro hollywoodskou superhvězdu. Dovede se soustředit na každou jednotlivou věc, a do čeho se pustí, dělá s plným nasazením. Zajímá se o všechno, je nezaujatá a neváhá změnit své představy, dojde-li k jinému názoru. Nemá pocit, že by to bylo nutné nějak vysvětlovat. Takže jakékoliv výroky, které snad někdy pronesla, nemusí platit navěky. Snad jeden z nejpřesnějších názorů na komplikovanost Barbry Streisand vyslovila ona sama v červenci roku 1968 v Associated Press: "Člověk musí být sám sebou, ať je to kdokoliv. Vždycky jsem chtěla vyniknout ve všem, o co se pokusím… Jsem skutečně snůška protikladů. Ale jak můžete ocenit léto, když jste nikdy nepoznali zimu?" Přesto, že se stala bohyní milionů lidí, je v mnoha zemích považována za "největší umělkyni světového showbyznysu všech dob", vydělává více než kterákoliv jiná herečka v historii a je skutečně mimořádnou umělkyní, zůstává Barbra Streisand pozoruhodně vyrovnaná. Stojí nohama pevně na zemi. Její solidní povaha se ukázala už v době jejího dětství v Brooklynu čtyřicátých let a stále ji chrání proti výstředním pokušením, která se vždy vyskytují v oslňujícím prostředí světa hvězd. Se jménem, které proslavila po celém světě, se již narodila. Ubrala mu jen "a" v prvním křestním jméně, druhé pak vypustila. Je zřejmé, že to bylo v souladu s Barbřinou životní filozofií, která zavrhuje neoprávněné nároky, okázalost, padělky a přetvářku. Proč také používat cizí jméno, když její vlastní je dost dobré? Tomu odpovídá také přístup k vlastnímu vzhledu, kdy odmítala veškerá naléhání na to, aby si dala narovnat nos. Jejím vrozeným pudem bylo nechat si vlastní nos, chtěla, aby ji svět přijal takovou, jaká je. Zdá se, že právě to je Barbřiným definitivním cílem, který si její úžasná osobnost jednoznačně stanovila už v dětství. Už jako malá holka s šilhavýma očima a velkým nosem měla přece tu odvahu uvažovat o tom, že se stane "hvězdou". Všechno to můžeme považovat za nezvratný důkaz jejího talentu pro každého, kdo snad pochyboval o jejích schopnostech dostat se nahoru.
Zdá se, že zamítá všechno, co by jí mohlo tuto cestu ulehčit. Jako například záležitost s nosem, podbízení se průměrnému vkusu nebo i cvičení hlasu a studium hudby. Od Barbry dostanete ryzí Barbru Streisand - žádná umělá barviva, žádný švindl. Ačkoliv je jednou z největších hvězd ve světě iluzí vůbec, Barbra ví velmi dobře, že za světly ramp a mimo nahrávací studia je svět, který je vším možným, jen ne světem iluzí. Jednou řekla: "Není nic nádhernějšího, než když se splní vaše nejsmělejší sny, zvláště jste-li z Brooklynu. Tam dostanete skutečnou školu života, takže prostě vidíte věci takové, jaké jsou. Tam není prostor pro fantazie. Toužíte po iluzích, ale už víte, že neexistují."

Výjimečná žena, část II.

11. října 2007 v 0:05 | Drusilla |  Napsáno
VÝJIMEČNÁ ŽENA
část II.
I když je pragmatička, neznamená to, že by ztrácela něco ze své individuality, a v mnoha základních oblastech má vyhranění názor. Například její feminismus. Není pochyb, že okamžitě instinktivně reaguje na sebemenší známky povýšeného chování k ženám, zvláště na profesionální úrovni, ale její postoje se projevují jinak než ty, které vyjadřují neúprosné bojovnice za ženská práva, jako Jane Fonda a Vanessa Redgrave. Její reakce v ní nepotlačují ženu a je ráda, když ji muži vyhledávají a hýčkají. Mezi 1. a 7. květnem roku 1986 uspořádal Mario M. Cuomo akci "Filmový týden newyorských žen" a Barbra se zúčastnila zahajovací ceremonie v Manhattanu. Byla vybrána, aby při té příležitosti převzala deklaraci, což považovala za čest, ale zároveň otevřeně prohlásila: "Naším (ženským) instinktem je vychovávat a tvořit život, ne ho ničit. Musíme se starat, aby se tyto představy uskutečnily. Těším se na den, kdy budeme oceněny za naše filmy - ne jen proto, že jsme ženy." Připojila dále: "Paradoxem je, že není zapotřebí mít týden na počest mužů ve filmu…"
Barbřin realismus se promítá i do jiných součástí života. Věří například v Boha, ale je otázkou, zda se jedná o náboženství v tradičním slova smyslu. Jednou prohlásila v interview pro Ladies´ Home Journal, že ortodoxní (židovská) výchova je sice staromódní, ale pro výchovu mladých lidí není špatná. Připojila: "Myslím, že není poctivé nechat je být a říkat jim: Nevím, rozhodni se sám." Ve stejném interview ukázala, jak hluboce o těchto záležitostech uvažuje. "Věda není všechno," řekla. "Ještě nikdo nepřišel s vědeckým vysvětlením smrti. Organizované náboženství je něčím, čemu se nemohu podřídit, ale je důležité Boha cítit a věřit v něj." To je snad i odpověď těm kritikům, kteří se ptají, jak může věřit v Boha přitom mít tak liberální názory na mimomanželské vztahy.
Její otevřenost, kterou projevuje ve vztahu k přátelům, masmédiím a jejich prostřednictvím i k veřejnosti, je Barbřinou typickou vlastností, kterou uplatňuje sama na sobě. Upřímně se přiznává k vlastním slabostem. Za jednu z nich považuje své pocity nejistoty. Dokonce ještě počátkem osmdesátých let, dlouho poté, co získala ohromnou slávu a úspěch jako herečka a zpěvačka a byla považována za jednu z nejpřitažlivějších osobností ve svém oboru, připustila, že její strach z úspěchu byl silnější než strach z neúspěchu. A navzdory představám veřejnosti o silné, sebejisté Barbře Streisand, která přesně ví, co dělá a vyžaduje, abych všechno šlo podle jejího, prohlásila jednou v Newsweek: "Všechno se dá udělat padesáti různými způsoby. Jsem ráda, když režisér bere v úvahu můj názor. Měli by to dělat častěji. Nevím, proč to neudělají. Možná se toho bojí."
Když se Barbra pustí do něeho, co upoutá její zájem a představivost, obětuje té záležitosti skutečně všechno. Přiznává, že ejí ego je příliš silné na to, aby se nechala ovlivnit nebo aby svěřila práci jiným. Takovým jednáním často přichází o přátele nebo vlivné známé. Její úvahy zní někdy příliš vychloubačně, jako například v interview pro Chicago Tribune v roce 1964, kdy hovořila o Funny Girl takto: "Nechci nikoho napodobovat. Mimochodem, ten příběh je osudový. Ta hra je skutečně o mně. Prostě se mi stalo to,co kdysi Fanny Brice."
Její hlas má pověst "jednoho z milionu", i když nikdy plně tento vrozený dar neocenila. Jednou v Playboyi prohlásila, že si přála umět zpívat jako Aretha Franklin. "Uchvacují mne talenty," řekla. "Miluji Lee Wileyho, Ethel Waters, Billie Holiday." Jen málokdo není přesvědčen o její schopnosti tvrdě pracovat jak fyzicky, tak i duševně. Její vrozené rezervy jsou pozoruhodné. Nelituje sebevětší námahy, zvlášť když výsledek není tak dobrý, jak by měl být.
Vezměte si například Hello, Dolly! Říká pro Celebrity: "Hledala jsem u sebe vlastnosti, které by mohly být dobré pro Dolly, a použila jsem je v roli. Při ztvárnění postavy se řídím instinktem a chci být věrná sama sobě, postavě i danému okamžiku. Právě to je na filmech vzrušující, protože film je spontánní médium. Máte-li tam pocit spontánnosti, je to proto, že jsou věrohodně udělané postavy." Komerční neúspěch filmu nebyl pro Barbru důležitý. Připomeneme-li si opět Funny Girl, řekla oní, že si dokáže vzpomenout na každý řádek obou scénářů. "Hrála jsem dvaačtyřicet různých scén," prohlásila. "Natáčeli jsme scénu, která byla použita při broadwayské premiéře. Dělali jsme první scénu filmu a pamatovala jsem si celý dlouhý text, který napsala Isobel Lennart. I ona ho zapomněla, ale nakonec jsme ho našli a použili. Bylo to perfektní."
V životě Barbry jsou dvě věci, se kterými se neumí vyrovnat. Jednou z nich jsou nechutné drby, které o ní roztrušuje tisk, a druhou jsou její úspěchy samy o sobě. Hovořila o tom s Genem Shalitem v exkluzivním televizním interview v listopadu 1987 v The Today Show. Bylo dost pozoruhodné už to, že toto interview poskytla, protože obvykle k něčemu takovému neměla chuť. Ale tehdy chtěla zároveň udělat reklamu svému novému filmu Tvrdý oříšek. Barbra byla přímočará jako vždy: "Nemohu ovlivnit, co o mně lidi říkají, co o mně napíšou, vymyslí, protože je prostě k sobě nepustím. Nemám ráda interview. Raději se projevuji svou prací, a proto jí věnuji tolik pozornosti. Je to jediná věc, kterou mohu nějak ovládat."
Shalit využil příležitosti dostat se v této záležitosti trochu hlouběji a zeptal se jí, zda ji těší obdiv. Odpověděla: "Ach ano, samozřejmě, proč ne?" Na to Shalit shrnul fakta a vyvodil z nich závěr. Vyplynulo z toho, že a) chce být obdivována, b) nechce poskytovat interview, c) tisk se zlobí, a proto píše články, které ji očerňují v očích čtenářů. Barbra souhlasila. "Tak proč se tisku nesvěřujete, měla byste pak pokoj?" zeptal se Shalit. Barbra odpověděla: "No, víte, já vím, že bych měla, ale poslední noviny, pro které jsem dělala interview, byly školní noviny syna mého přítele. Je mu deset. Ale největší problém je, že nesnáším věci vytržené z kontextu. Nesnáším to a nevím… Nikdy jsem si na to nezvykla. A to jsem v showbyznysu už 25 let, Gene!" A pak (smějíc se): "Jsem už dost stará, ale nikdy nepochopím někoho, kdo nemluví pravdu."
To jistě vysvětluje hodně, ale člověk má stále pocit, že neříká celou pravdu a že v nitru Barbry zůstává vůči tisku trocha nervozity a napětí. Pravděpodobně to vychází z jejího přirozeného sklonu mít naprostou kontrolu nad vším, co dělá. Ví, že z jejího vztahu k sdělovacím prostředkům vznikají problémy, ale zdá se, že nakonec dá přednost smíru, protože jinak by ztratila kontrolu úplně a bylo by pak mnohem těžší udržet si pro sebe například soukromý život.
Krátce po úspěchu s Funny Girl řekla pro Long Island Press: "Nikdy jsem nedělala žádné okolky. Když hraji, nebojím se nikoho a ničeho. Ale když jsem sama sebou, mám strach z toho, abych nezklamala lidi, reportéry a samozřejmě fanoušky. Neumím se zbavit pocitu, že se na mne podívají a řeknou si: Co je na ní tak zvláštního?"
Barbra stále neumí suverénně nakládat se svým úspěchem. Člověk má pocit, že by mnohem raději pracovala tiše na svém záměru, pryč od sdělovacích prostředků a veřejnosti, úplně ponořená do toho, co dělá, a s maximální kontrolou celé práce. Svědčí o tom její představy režisérky a producentky. Málokdy se podaří ji přesvědčit, aby osobně propagovala své filmy. Je doslova posedlá přesvědčením, že její práce se musí projevit jen svou vlastní hodnotou. Soudí, že jestli její výkon potřebuje k tomu, aby byl oceněn, nějaký stimul nebo propagaci, znehodnotí se tím v jejích očích. V době, kdy v televizních interview a programech s hosty dominují filmové hvězdy a osobnosti showbyznysu, které bezostyšně a cynicky prosazují své vlastní poslední výtvor, musíme takový přístup jen obdivovat. S podobnými problémy se Barbra setkala při pořádání koncertů a na svých profesionálních vystoupeních. Už mnoho let si může stanovovat svou vlastní cenu, ale přesto vytrvale vzdoruje všem nabídkám, které jí navrhují setkání tváří v tvář s obdivujícím publikem. V tomto bodě Barbra, jako vždy, zůstává věrná svému přesvědčení. V roce 1982 přiznala v časopise Esquire, že se svým úspěchem se nikdy necítila moc dobře: "…Skutečně nikdy. Nemám ráda, když mne poznávají. Nepřipadám si jako známá osobnost nebo hvězda. Cítím se jen jako fanatický dříč. Někdy, když mám kolem sebe lidi jako Sophia Loren nebo Elizabeth Taylor, připadají mi jako hvězdy. Hrají určitým způsobem…cítí se jako ryba ve vodě před očima tisku a fotografů…nemyslím si, že bych si na něco takového zvykla."

Výjimečná žena, část III.

10. října 2007 v 23:55 | Drusilla |  Napsáno
VÝJIMEČNÁ ŽENA
část III.
Dynamika Barbry Streisand je úžasná. Jednak jako filmové herečky i zpěvačky na jejích nahrávkách při pořádání koncertů, jednak jako soukromé osoby. Bez ohledu na svůj komplikovaný charakter, způsob, kterým si vybírá a třídí materiál, dlouhé přestávky mezi filmy, četné nepravdy, které o ní byly vysloveny a napsány, je možné říci, že zůstává jednou z nejpodmanivějších, nejpřitažlivějších a nejtalentovanějších světových osobností.
Patří také k těm, kteří jsou obdivováni i ve svém světě showbyznysu. Před časem časopis jejích fanoušků All About Barbra sháněl nějaké názory mnoha umělců na svou třístránkovou přílohu "Zpěvák zpěváků". Nejvíce hlasů získala Barbra. Olivia Newton-Johnová o ní tehdy řekla: "Myslím, že je fenoménem, jedním z mála z těch, kteří umí podle všeho dělat cokoliv!" Sheena Eastonová prohlásila, že Barbra byla jejím hudebním vzorem: "Vždycky jsem chtěla mít hlas jako ona a frázovat písně stejným způsobem." Lena Horne tvrdila: "Barbra Streisand je jen jedna," zatímco John Travolta řekl, že by chtěl mít její hlas: "Když jste jednou slyšeli Barbru Streisand, všichni ostatní zpěváci, které uslyšíte po ní, se vám pak budou zdát špatní."
Ta stránka osobnosti Barbry, kterou ukazuje publikum, není obvykle považována za příliš "přátelskou". Na druhé straně téměř všichni mají vysoké mínění o její dokonalé profesionalitě. To obecné ocenění zasluhuje zvláštního významu, když uvážíte, že je získala bez podbízení se sdělovacím prostředkům, bez toho, že by se snížila na "populárnější" úroveň nebo podlehla nátlakům vyžadujícím, aby se víc přizpůsobovala.
Získala si své publikum, aniž by se zpronevěřila vlastním ideálům. Jak trefně napsal richar Dyer v The Movie: "…je tak otevřená a asertivní - a tím porušuje celou řadu zásad, především těch, které jsou typické pro ženské pohlaví. Vždycky existovaly nezávislé ženské hvězdy, ke klasice už patří Crawfordová, Davisová, Hepburnová, Stanwycková, ale málokdy podněcovaly mužské ego a obvykle se nakonec octly na místě, kde musely klesnout do náruče vládnoucích mužů. Barbra se jim nepodobá. Její výrazná osobnost potlačuje význam mužských hvězd, zápletky jejích filmů v situaci, když ztrácí muže, končí buď jejím vítězstvím podle vlastních zásad jako v A co dál, doktore? A nebo vzdorovitě jako ve Funny Girl, odvážně jako v Takoví jsme byli, nebo triumfálně ve Zrodila se hvězda." Stejný autor podtrhuje ještě jinou dimenzi této otevřenosti a tvrdí, že je to první hvězda po Jolsenové, která ukázala nejen smích, ale také city a zvláštní osobní kouzlo svého židovského původu.
Dalším člověkem, který přispěl k objevení nových stránek osobnosti Barbry Streisand, je muž, který byl dlouho jejím milencem a pracovním partnerem: Jon Peters. Do jejího života vážně vstoupl v polovině sedmdesátých let a Barbra pak pohoršovala Hollywood tím, že učinila bývalého kadeřníka producentem svého příštího filmu Zrodila se hvězda. Jon ji popisuje jako energickou, jemnou a krásnou ženu a říká, že je s ní legrace. "Ona má v sobě deset různých osobností," připojil. V tom, že se Barbra drží stranou ve srovnání s běžnou intenzitou života hvězd, je také kousek pudu sebezáchovy. Udržovat odstup a vzdorovat nástrahám života superhvězd umožňuje zachovat si přehledný pohled na život, udržet se v kontaktu s realitou. Chrání to před nebezpečím, že ji pohltí systém. Jednou řekla: "Nástrahy práce showbyznysu vás mohou zničit, jako zničily Judy Garland. Musíte být hodně silní, abyste se jim vyhnuli. V duševním zdraví mě udržuje život tady (tím míní dům na pláži v Malibu). Je to daleko od toho všeho. Neslyším ani provoz na silnici. Přes víkendy obvykle neberu telefon. Pracuji na zahradě, chodím na procházky nebo jezdím na kole."
Osobou, která by měla znát Barbru lépe než kdokoliv jiný, je ona sama. Jak tedy vidí sama sebe? Na to je těžká odpověď vzhledem k dualitě jejích osobních projevů. Byť je mimořádná, výmluvná, vzrušující a občas bezohledná ve svých prohlášeních, je také nevyzpytatelná a paradoxní. Ale snad se dostaneme blíže ke skutečné Barbře Streisand, když si připomeneme její slova, která pronesla v roce 1983: "Nikdy jsem se necítila dobře v roli hvězdy. Hvězda je slovo, které mě děsí. Možná proto se dostávám do takové palby kritiky tisku. Nikdy jsem si nemyslela, že je nutné vystavovat na odiv svůj soukromý život. Myšlenky a pocity, které chci vyjádřit, vyjadřuji ve své práci."
Možná tím není řečeno vše, co bychom chtěli vědět o Barbře Streisand, ale blíží se to pravdě. Je to řečeno prostě a upřímně,její vyjádření klade vztahy mezi umělkyní a publikem do originální polohy. Trvá na tom, že stojí nebo padá jen s úspěchem své práce a v jejím světě, pokud to vůbec lze posoudit, nemůže být nic důležitějšího.

Kresby

3. října 2007 v 21:20 | Drusilla |  ...Moje tvorba...
Pokoušela jsem se o kresbu...tak nevim...co říkáte? Je jí to aspon malulinkato podobný? Jsou hodně nedokonalý - jsem amatér:-(

Já a Barbra...

1. října 2007 v 21:17 | Drusilla |  O stránkách a o mně

Co? Proč? Jak?...jsem se dostala k Babs…

Já už na od základky byla trochu jiná. Netýká se to jen mého životního stylu, názorů atd. ale týká se to také hudby a filmu. Vždycky jsem měla strašně ráda ty "starý" zpěváky a zpěvačky. Tak třeba…když všichni moji vrstevníci byly nadšení z např. Ruslany, já poslouchala Helenku Vondráčkovou. Třeba 60.,70. léta - no to je něco, tuhle hudbu pořád můžuJ Nebo spolužáci "ujížděli" na LP a já poslouchala svého oblíbeného ruského romantického hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Ale abych příliš neodbočila…
Vrátím se k tomu, kdy mě poprvé zaujala Barbra Streisand.
Je tomu asi tak dobrých pět let, co jsem poprvé viděla film Pán přílivu…Okamžitě se mi zalíbil a říkala jsem si: "Páni, ta herečka je ale krásná!", ale vzhledem k tomu, že jsem nějak neměla šajnu o tom, kdo to je a přístup k internetu jsem měla značně omezený, vypustila jsem časem ji i celý film…Ale když jsem byla, myslím, v prváku, projížděla jsem program na televizi - a bomba!!! Zjistila jsem, že zase budou dávat ten super film, jak se mi tak strašně líbil! Okamžitě jsem nachystala kazetu a nahrála si jej. Taky jsem již měla neomezený přístup k netu:), takže jsem začala trošku pátrat a stahovat a zjistila jsem, že vlastně Barbru začínám čím dál tím víc obdivovat a zbožňovat. Kdykoliv ji od té doby vidím, tak doslova zkoumám všechny rysy v její tváři, gesta, pohledy - všechno a snažím se pochopit, kdo to vlastně je…Nějak nemůžu přijít na to, jak je vůbec možné, aby na světě existoval někdo tak talentovaný, krásný, atypický…Je zvláštní, že když se na ní dívám, mám na jednu stranu dojem, že jsem fakt úplný loser! Ale na druhou stranu, když poslouchám její hudbu, sleduji její herecké umění, nebo se jen dívám na její obrázek na stěně, je to takový zvláštní povznášející pocit…Nevím, jak to přesně vysvětlit, nejde to…ale ten, kdo je na tom jako já, tak mě určitě pochopí…
No a asi takhle to je...
A na závěr? Chtěla bych "nabídnout"(nebo jak to jinak říci): Kdyby měl někdo zájem, tak se klidně ozvěte na drusill@seznam.cz a můžeme o ní "hodit řeč";) Taky můžu i třeba poslat nějaké písničky:) Kdykoliv totiž najdu někoho, kdo ji má taky rád, ráda se o ni podělím;) Tak klidně pište - budu jen ráda:)

S láskou*Drusilla

Proč milujeme Barbru Streisand?

1. října 2007 v 0:01 | Drusilla |  *Videa*
PROČ MILUJEME BARBRU???
Tak se podívejte...