VÝJIMEČNÁ ŽENA
část III.
Dynamika Barbry Streisand je úžasná. Jednak jako filmové herečky i zpěvačky na jejích nahrávkách při pořádání koncertů, jednak jako soukromé osoby. Bez ohledu na svůj komplikovaný charakter, způsob, kterým si vybírá a třídí materiál, dlouhé přestávky mezi filmy, četné nepravdy, které o ní byly vysloveny a napsány, je možné říci, že zůstává jednou z nejpodmanivějších, nejpřitažlivějších a nejtalentovanějších světových osobností.

Patří také k těm, kteří jsou obdivováni i ve svém světě showbyznysu. Před časem časopis jejích fanoušků All About Barbra sháněl nějaké názory mnoha umělců na svou třístránkovou přílohu "Zpěvák zpěváků". Nejvíce hlasů získala Barbra. Olivia Newton-Johnová o ní tehdy řekla: "Myslím, že je fenoménem, jedním z mála z těch, kteří umí podle všeho dělat cokoliv!" Sheena Eastonová prohlásila, že Barbra byla jejím hudebním vzorem: "Vždycky jsem chtěla mít hlas jako ona a frázovat písně stejným způsobem." Lena Horne tvrdila: "Barbra Streisand je jen jedna," zatímco John Travolta řekl, že by chtěl mít její hlas: "Když jste jednou slyšeli Barbru Streisand, všichni ostatní zpěváci, které uslyšíte po ní, se vám pak budou zdát špatní."
Ta stránka osobnosti Barbry, kterou ukazuje publikum, není obvykle považována za příliš "přátelskou". Na druhé straně téměř všichni mají vysoké mínění o její dokonalé profesionalitě. To obecné ocenění zasluhuje zvláštního významu, když uvážíte, že je získala bez podbízení se sdělovacím prostředkům, bez toho, že by se snížila na "populárnější" úroveň nebo podlehla nátlakům vyžadujícím, aby se víc přizpůsobovala.
Získala si své publikum, aniž by se zpronevěřila vlastním ideálům. Jak trefně napsal richar Dyer v The Movie: "…je tak otevřená a asertivní - a tím porušuje celou řadu zásad, především těch, které jsou typické pro ženské pohlaví. Vždycky existovaly nezávislé ženské hvězdy, ke klasice už patří Crawfordová, Davisová, Hepburnová, Stanwycková, ale málokdy podněcovaly mužské ego a obvykle se nakonec octly na místě, kde musely klesnout do náruče vládnoucích mužů. Barbra se jim nepodobá. Její výrazná osobnost potlačuje význam mužských hvězd, zápletky jejích filmů v situaci, když ztrácí muže, končí buď jejím vítězstvím podle vlastních zásad jako v A co dál, doktore? A nebo vzdorovitě jako ve Funny Girl, odvážně jako v Takoví jsme byli, nebo triumfálně ve Zrodila se hvězda." Stejný autor podtrhuje ještě jinou dimenzi této otevřenosti a tvrdí, že je to první hvězda po Jolsenové, která ukázala nejen smích, ale také city a zvláštní osobní kouzlo svého židovského původu.

Dalším člověkem, který přispěl k objevení nových stránek osobnosti Barbry Streisand, je muž, který byl dlouho jejím milencem a pracovním partnerem: Jon Peters. Do jejího života vážně vstoupl v polovině sedmdesátých let a Barbra pak pohoršovala Hollywood tím, že učinila bývalého kadeřníka producentem svého příštího filmu Zrodila se hvězda. Jon ji popisuje jako energickou, jemnou a krásnou ženu a říká, že je s ní legrace. "Ona má v sobě deset různých osobností," připojil. V tom, že se Barbra drží stranou ve srovnání s běžnou intenzitou života hvězd, je také kousek pudu sebezáchovy. Udržovat odstup a vzdorovat nástrahám života superhvězd umožňuje zachovat si přehledný pohled na život, udržet se v kontaktu s realitou. Chrání to před nebezpečím, že ji pohltí systém. Jednou řekla: "Nástrahy práce showbyznysu vás mohou zničit, jako zničily Judy Garland. Musíte být hodně silní, abyste se jim vyhnuli. V duševním zdraví mě udržuje život tady (tím míní dům na pláži v Malibu). Je to daleko od toho všeho. Neslyším ani provoz na silnici. Přes víkendy obvykle neberu telefon. Pracuji na zahradě, chodím na procházky nebo jezdím na kole."

Osobou, která by měla znát Barbru lépe než kdokoliv jiný, je ona sama. Jak tedy vidí sama sebe? Na to je těžká odpověď vzhledem k dualitě jejích osobních projevů. Byť je mimořádná, výmluvná, vzrušující a občas bezohledná ve svých prohlášeních, je také nevyzpytatelná a paradoxní. Ale snad se dostaneme blíže ke skutečné Barbře Streisand, když si připomeneme její slova, která pronesla v roce 1983: "Nikdy jsem se necítila dobře v roli hvězdy. Hvězda je slovo, které mě děsí. Možná proto se dostávám do takové palby kritiky tisku. Nikdy jsem si nemyslela, že je nutné vystavovat na odiv svůj soukromý život. Myšlenky a pocity, které chci vyjádřit, vyjadřuji ve své práci."
Možná tím není řečeno vše, co bychom chtěli vědět o Barbře Streisand, ale blíží se to pravdě. Je to řečeno prostě a upřímně,její vyjádření klade vztahy mezi umělkyní a publikem do originální polohy. Trvá na tom, že stojí nebo padá jen s úspěchem své práce a v jejím světě, pokud to vůbec lze posoudit, nemůže být nic důležitějšího.